Škatulka jménem Indigo

19. listopadu 2012 v 5:18 |  INDIGO
Proč mi vadí škatulkování, či nazývání se něčím či někým?

Přibližně vím, kdo jsem, a jestli to spadá do skupiny Indigo nebo ne, jestli se to jmenuje trochu jinak, jestli je to něco víc nebo mín než Indigo, mně netrápí. Bohužel vysvětlovat jaká jsem je mnohem obtížnější, než říct já jsem Idigo a každý se s tím poperte jak umíte.. Proto to používám, a taky proto, že když budu chtít najít mně podobné, budu je hledat právě pod tímto názvem. Přece jenom zadávat do vyhledávače: "ti co jsou jiní než ostatní podobně jako já" mi nenajde to co bych si představovala......

Jenom přibližně vím kdo jsem proto, že se stále formuji a měním, svým způsobem dospívám (a nemyslím tím, že rostu do dospěláka - i když ano v určitém slova smyslu možná :-) )
Stále objevuji co ve mně je..

Je tomu tak proto, že to že jsem Indigo jsem objevila vcelku nedávno, do té doby jsem si prostě myslela, že to co cítím je téměř normální, že to je prostě jenom empatie, že je to prostě něco co má téměř každý citlivý člověk, čas mi ukázal že ne... Jde o to, že jsem nechápala proč jsou lidi takový jací jsou, a přesto jsem věděla, že to není jejich chyba, obvykle jsem hledala proč jsou tací jací jsou, a často měla pravdu, ale neviděla jsem to jako něco speciálního tak odlišného od ostatních, ani nevím proč..

Jedno dne, když mi byl objasněn pojem Indigo, jsem pochopila, že moje přecitlivělost na lež, nespravedlnost, to, že jsem se musela zastávat slabších, to že jsem bývala nepochopená, to že nikdo v mém věku tak nedisrespektoval dospělé, to že jsem šla proti proudu a to že jsem věci viděla jinak.. komplexněji a lidi se vším všudy i s pozadím i jejich problémy... Víte.. nemohla jsem se zlobit na spolužáka který mně šikanoval.. Dělal to přece ze strachu.. Řekla bych, že v té době jsem ještě byla o dost čistší než jsem teď.

Dnes bych se asi jen tak nezastala mladších a velice rychle bych s tím mým super spolužákem vyběhla, ale to je zase úplně jiný příběh - o světě, a jak okolí dokáže zkazit duši :-)

Nuže, není Indigo jako Indigo, stejně jako není škodovka jako škodovka nebo německý ovčák jako německý ovčák.. To že auto má nějaká jízdní vlastnosti neznamená že za stejných podmínek bude spotřeba benzínu stejná a to i přesto, že výrobce napsal že spotřeba bude 7 litrů na 100 km.. Stejně tak, když řeknete že hlavní charakteristika pro německé ovčáky je x-y-z, neznamená že je bude mít do puntíku každý pes.. Stejně tak je to Indigo, spojují nás určité charakteristiky, ale každý má to "své".

Vezmu na příklad sebe (i když těžko říct jak to mají ostatní), já se dokážu napojit na lidské pocity.. Dřív jsem to brala tak, že jsem zažila na svůj věk víc než jiní, a tak jsem tušila jak se asi cítí.. A jak se situace bude vyvíjet.. Dnes to vidím jinak..

Přijde mi, že když mne někdo požádá o pomoc, a přiblíží mi situaci, něco ve mně se napojí na toho člověka, jeho pocity se zrcadlý ve mně, a já se dostanu do té situace tak že pokud zahrnuje nějakou další osobu dokážu s velkou přesností určit pocity/pochybnosti/důvody chování té osoby, jako bych se já stala tou situací a vše viděla.. Mně samotnou to jednou velice překvapilo.. A vyčerpalo..
Také mám dobrý odhad na lidi, na problémysty, choleriky, pohodáře... atp.. Stačí mi málo a vidím o něco hlouběji, jasněji jejich charakteristiku, někdy i slabosti, ale pořád je to jenom povrchově a můžu odhadovat jak se na základě toho co jsem vypozorovala, ta či ona osoba zachová. Lidé jsou specifičtí, dokážou překvapit, přetvařovat se, pokud jde o první "průzkum" stačí to abyste mohli odhadovat jak se k vám bude v budoucnu někdo chovat.. Nesrovnávám rozhodně s prvním dojmem, tohle je něco jiného, první dojem vás má často zmást..

Taky jsem vypozorovala, že někteří lidé si staví zeď kolem svýh pocitů (což jim schvaluji) a taky jsem vypozorovala, kdy nejsou pozorní, a ta zeď se jim prakticky zboří pod rukama, někdy pokud to jsou moji přátelé, aniž bych chtěla, tak se napojím, na jejich pocity, a upřímně, sdílet něčí deprese, není tak úplně ten pocit, který si přeju zažívat.. Na druhou stranu, donutit se tyhle citové lana přetrhnout, nejen že pro mně není úplně snadné, ale pak spadnu já do opravdu záporných emocí..

Pro některé je tomhle možná až nemožné, vlastně ani já nevěřím tomu co píšu, a jsme zpět u toho, že stále objevuji co ve mně je, protože věřím, že pokud umím tohle, můžu zvládnout i jiné věci, třeba jako vidění auru.. Dříve jsem vykládala z karet.. Věřím, že to co můžeme dokázat nemá hranice, tak daleko, jak jenom mi dokážeme věřit...


To je to proč nemám ráda škatulkovat se do toho že jsem Indigo..

Opradvu to, že moje srst nemá tři barvy, ale čtyři, to že můj čumák nemá 12 cm, ale jenom 11,5 znamená, že jsem míň pes než všichni ostatní???

Váš Alík
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peťka Peťka | 28. prosince 2012 v 1:17 | Reagovat

asi tak se teď cítím...

2 Emilie Moláčková Emilie Moláčková | 29. prosince 2012 v 17:46 | Reagovat

Jako bych to psala já, to snad ani není možné! Super napsáno!

3 Eny Eny | E-mail | 8. února 2013 v 23:57 | Reagovat

Já tedy nevím, ale není to skutečně pouze citlivost  a empatie? Já to obvykle cítím stejně nebo podobně a nikdy bych si nepomylslela, že patřím k indigo... Obvykle vycítím situaci dřív než nastane, jako mladší jsem vždy neomylně vycítila kdy budu předvolána k tabuli, kdy on/ona/ono vedle mne není ve své kůži, zlobí se, nebo cítí jiný silný pocit jako strach apod. Tohle přece nemá s indigem nic společného, ne? Já osobně bych to nazvala přenosem. Indigo vnímám o level vyšší úroveň, kdy člověk nejen že porozumí a vycítí, ale umí i pomoci - to já neumím. Můžu se snažit, můžu podat pomocnou ruku, můžu být nápomocná, ale nevím přesně co dělat...

4 Ellis Ellis | Web | 5. ledna 2014 v 21:59 | Reagovat

Mám moc ráda texty jiných lidí, které jsou od srdce a já se v nich najdu. Díky ti za to! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama