Listopad 2012

Škatulka jménem Indigo

19. listopadu 2012 v 5:18 INDIGO
Proč mi vadí škatulkování, či nazývání se něčím či někým?

Přibližně vím, kdo jsem, a jestli to spadá do skupiny Indigo nebo ne, jestli se to jmenuje trochu jinak, jestli je to něco víc nebo mín než Indigo, mně netrápí. Bohužel vysvětlovat jaká jsem je mnohem obtížnější, než říct já jsem Idigo a každý se s tím poperte jak umíte.. Proto to používám, a taky proto, že když budu chtít najít mně podobné, budu je hledat právě pod tímto názvem. Přece jenom zadávat do vyhledávače: "ti co jsou jiní než ostatní podobně jako já" mi nenajde to co bych si představovala......

Jenom přibližně vím kdo jsem proto, že se stále formuji a měním, svým způsobem dospívám (a nemyslím tím, že rostu do dospěláka - i když ano v určitém slova smyslu možná :-) )
Stále objevuji co ve mně je..

Je tomu tak proto, že to že jsem Indigo jsem objevila vcelku nedávno, do té doby jsem si prostě myslela, že to co cítím je téměř normální, že to je prostě jenom empatie, že je to prostě něco co má téměř každý citlivý člověk, čas mi ukázal že ne... Jde o to, že jsem nechápala proč jsou lidi takový jací jsou, a přesto jsem věděla, že to není jejich chyba, obvykle jsem hledala proč jsou tací jací jsou, a často měla pravdu, ale neviděla jsem to jako něco speciálního tak odlišného od ostatních, ani nevím proč..

Jedno dne, když mi byl objasněn pojem Indigo, jsem pochopila, že moje přecitlivělost na lež, nespravedlnost, to, že jsem se musela zastávat slabších, to že jsem bývala nepochopená, to že nikdo v mém věku tak nedisrespektoval dospělé, to že jsem šla proti proudu a to že jsem věci viděla jinak.. komplexněji a lidi se vším všudy i s pozadím i jejich problémy... Víte.. nemohla jsem se zlobit na spolužáka který mně šikanoval.. Dělal to přece ze strachu.. Řekla bych, že v té době jsem ještě byla o dost čistší než jsem teď.

Dnes bych se asi jen tak nezastala mladších a velice rychle bych s tím mým super spolužákem vyběhla, ale to je zase úplně jiný příběh - o světě, a jak okolí dokáže zkazit duši :-)

Nuže, není Indigo jako Indigo, stejně jako není škodovka jako škodovka nebo německý ovčák jako německý ovčák.. To že auto má nějaká jízdní vlastnosti neznamená že za stejných podmínek bude spotřeba benzínu stejná a to i přesto, že výrobce napsal že spotřeba bude 7 litrů na 100 km.. Stejně tak, když řeknete že hlavní charakteristika pro německé ovčáky je x-y-z, neznamená že je bude mít do puntíku každý pes.. Stejně tak je to Indigo, spojují nás určité charakteristiky, ale každý má to "své".

Vezmu na příklad sebe (i když těžko říct jak to mají ostatní), já se dokážu napojit na lidské pocity.. Dřív jsem to brala tak, že jsem zažila na svůj věk víc než jiní, a tak jsem tušila jak se asi cítí.. A jak se situace bude vyvíjet.. Dnes to vidím jinak..

Přijde mi, že když mne někdo požádá o pomoc, a přiblíží mi situaci, něco ve mně se napojí na toho člověka, jeho pocity se zrcadlý ve mně, a já se dostanu do té situace tak že pokud zahrnuje nějakou další osobu dokážu s velkou přesností určit pocity/pochybnosti/důvody chování té osoby, jako bych se já stala tou situací a vše viděla.. Mně samotnou to jednou velice překvapilo.. A vyčerpalo..
Také mám dobrý odhad na lidi, na problémysty, choleriky, pohodáře... atp.. Stačí mi málo a vidím o něco hlouběji, jasněji jejich charakteristiku, někdy i slabosti, ale pořád je to jenom povrchově a můžu odhadovat jak se na základě toho co jsem vypozorovala, ta či ona osoba zachová. Lidé jsou specifičtí, dokážou překvapit, přetvařovat se, pokud jde o první "průzkum" stačí to abyste mohli odhadovat jak se k vám bude v budoucnu někdo chovat.. Nesrovnávám rozhodně s prvním dojmem, tohle je něco jiného, první dojem vás má často zmást..

Taky jsem vypozorovala, že někteří lidé si staví zeď kolem svýh pocitů (což jim schvaluji) a taky jsem vypozorovala, kdy nejsou pozorní, a ta zeď se jim prakticky zboří pod rukama, někdy pokud to jsou moji přátelé, aniž bych chtěla, tak se napojím, na jejich pocity, a upřímně, sdílet něčí deprese, není tak úplně ten pocit, který si přeju zažívat.. Na druhou stranu, donutit se tyhle citové lana přetrhnout, nejen že pro mně není úplně snadné, ale pak spadnu já do opravdu záporných emocí..

Pro některé je tomhle možná až nemožné, vlastně ani já nevěřím tomu co píšu, a jsme zpět u toho, že stále objevuji co ve mně je, protože věřím, že pokud umím tohle, můžu zvládnout i jiné věci, třeba jako vidění auru.. Dříve jsem vykládala z karet.. Věřím, že to co můžeme dokázat nemá hranice, tak daleko, jak jenom mi dokážeme věřit...


To je to proč nemám ráda škatulkovat se do toho že jsem Indigo..

Opradvu to, že moje srst nemá tři barvy, ale čtyři, to že můj čumák nemá 12 cm, ale jenom 11,5 znamená, že jsem míň pes než všichni ostatní???

Váš Alík

Proč nejsou vlastnosti jako vlastnosti?

19. listopadu 2012 v 2:41 INDIGO
Indigo děti/lidé

Ať si přečtete jakýkoli článek, řeknete si, ale tohle by mohlo sedět na každé druhé dítě, a máte pravdu..

Kdybych to vzala letem světem, tak charakterizující vlastnosti pro indigo jsou (nebo spíš ty co nejčastěji najdete):

Mají problém s autoritou
Jsou inteligentní
Čestné
Mají rádi přírodu
Jsou citlivé
Předčasně "dospělé"

Je to opravdu jenom výtažek a vůbec jsem nešla do hloubky, ale bohužel pro Indigo (pokud sám sebe někdo chce škatulkovat a bohužel nám nic jiného nezbývá než se nějak pojmenovat, protože pro to není jiné, lepší pojmenování), si lidi často pletou indigo - s neidigo..

A jak víme, tak každá mince má dvě strany, takže se pokusím ukázat rozdíl na pár z těchto vlastností..

Problém s autoritou
V dnešní době má spoustu lidí problém s autoritou. "Normální" lidé, já jim přezdívám "smrtelníci" (Smějící se) mají problém protože jsou to egoisti, byli tak vychováni, nebo protože prostě oni sami chtějí být autorita, prostě mají hrdost, a tak nechtějí aby kdokoliv byl nad nimi.. A možná i jiné příčin ( o kterých nechci a nebudu přemýšlet). Kdežto Indigo to mají tak, že nemají rádi autority, né prože by sami chtěli být autoritou, a nebo protože by jim to ego nedovolilo autoritou nebýt.. Je to protože spousta autorit, vlastně není autorita. když půjdu hodně do extrémů a dám možná i špatný příklad vysvětila bych to nějak takhle:
Spousta lidí, naši rodiče, šéfové, učitelé si myslí, že jenom protože jim něčím či někým byla udělena nějaká pozice automaticky to znamená že jsou jí hodni a že jim jí nikdo nemůže vzít.

Já nerespektuju svoje rodiče a nejsou pro mě žádná autorita už od mých asi 10ti, možná 12ti let a proč? Věděla jsem, kdy mi lžou, kdy se mě snaží obejít, a když si uvědomíte, že jste chytřejší než někdo jiný, vidíte za roh, a on si to neuvědomí, myslí si, že jsou o krok před vámi, ale přitom, vy přesně víte, kam šlápnou příště a přesto vás hází do škatulky: moc malý/á aby to věděl, moc mladý být venku tak dlouho apod.. Snášíte to nějakou dobu, ale vše má svoje hranice, nemůžete respektovat někoho, kdo nerespektuje vás, a tak se AUTORITA RODIČ naprosto míjí účinkem.
Proto Indigo neuznávají autority předem nastavené, jsem autorita protože jsem učitel - PROČ JSEM UČITEL? Protože jsem celou základní školu prochodil s tahákem v kapse, napsal jsem pár testů, dostal se na výšku a protože jsem se hezky usmíval, dali mi diplom? A proto by učitel měl být autorita?

Myslím, že věta, která pobouří nejednoho Indigo by byla: MĚL BY SI MĚ POSLOUCHAT/RESPEKTOVAT, PROTOŽE JSEM STARŠÍ!(a věty podobné).
A lidé tím říkají, jsem starší, a tak jsem i moudřejší, a vím toho víc, jsem schopnější, a ty jsi malý pidižvýk, co nic neví a nezná a proto mě budeš poslouchat, a věřte nebo ne, já jsem si naivně myslela, že to nejesem pouze já, co má problém s autoritami TÍMTO ZPŮSOBEM, ale bohužel, spousta lidí - "smrtelníků" to neřeší, prostě slepě poslouchá a řídí se tím, co jim bylo řečeno, když ještě sotva chodili...

Zjednodušeně řečeno - většina Indgigo to má tak, že jsme si všichni rovni, pokud se někdo nebude snažit ukázat svou "sílu" pomocí HLOUPÝCH VÝMLUV alá JSEM STARŠÍ A TAK BUDEŠ POSLOUCHAT.

Čestnost
Čestných může být spousta lidí, to je pravda, proti tomhle můžu říct akorát jedno, není to jenom o lži jako takové. Idigo vadí nespravedlnost - já jakožto malá jsem kvůli tomu jak se lidé chovali nespravedlně probrečela noci :-) Vadí jim ekonomická situace, války, hladomor - třeba mně hrozně štve, jak se ekonomicky vyspělé země obohacují v Africe na úkor umírajících lidí, využívají jejich nevzdělanosti a bezmocnosti, a sami si plní kapsi penězmi a pupky dobrým jídlem a čistou vodou, a opravdu mně to rozčiluje..
Asi s úplně největším odporem mého názoru jsem se setkala, když asi před dvěma lety zasáhla velká vlna Japonsko, postavila jsem k tomu následovně:
Japonsko je vyspělá země, dokáže se o sebe postarat sama - stejně odmítaly a zvažovaly pomoc, která jim byla nabídnuta, tak na tom zjevně nemohli být tak špatně... Ano bylo mi líto mrtvých lidí, ale hrozně mě rozčilovala medialita, ale opravdu hrozně.. Vadilo mi, že se nikdo takhle nezajímá třeba o Afriku, kde počet lidí, který umřel v Japonsku je jenom zlomek toho, co za stejný rok umře v Africe (A nevím jestli to nazvat karmou nebo osudem, ale svým způsobem, příroda to nemohla nechat jen tak, kolik má Japonsko jaderných elektráren, jak moc jde s technikou dopředu..) a nejvíce mě rozzlobila reakce jedné spolužačky: Však do Afriky se posílají peníze furt žejo...

Nuže, co víc dodat k čestnosti...

Pojmem - mají rádi přírodu/zvířata samozřejmě nemyslím pikniky.. Myslím tím opravdovou lásku.. (moje osobní poznámka : nevadí mi vidět umírat člověka ve filmu, mnohem víc mi rve srdce i sebeměnší zranění zvířete) Já pouze mám ráda přírodu, ale když už si jí užívám, sem tam, tak plnými doušky.. Dřív jsem to dělala víc, představovala jsem si, že rozumím, co si mezi sebou povídají stromy, brala jsem foukání větru a šustění listí za něco víc než to je.. :-) A ono možná je, jenom to teď už necítím/nevidím.

Předčasně dopěspělé a citlivé, je docela těžké vysětlit, především citlivost...

Pokud mluvím o předčasně dospělosti indigo, myslím tím, že vidí věci jasněji a zřetelněji dřív než ostaní děti, chápou a vlastě i nechápou svět, nedokážou pochopit určité věci, ale zato vidí špatnost světa, uvědomují si podstatu lidského bytí, pro mě je tohle pojem, který se mi špatně vysvětluje.. Mám to spjato s pocity, které mně naplnovaly jako dítě, a těžko se popisují... Neumím to uplně přesně a jasně vyjádřit

A citlivost si myslím, že je kapitola sama o sobě.